Teprve v posledních přibližně dvou letech si začíná odborná zdravotnická veřejnost uvědomovat, že samostatná role a pozice klinického kodéra je opodstatněná, že jeho náplň vůbec nespočívá v přepisování údajů (ale v tvorbě nového typu informace), a že akceptování jeho specifické role může zjednodušit život lékařů (tedy hlavně nemocničních) a zlepšit tak výkaznictví.
V souvislosti s tím si nemocniční managementy kladou otázku „Jak vybrat vhodného kodéra?“ a zájemci o tuto práci si kladou otázku „Hodím se na práci kodéra“?
V prvé řadě je třeba říci, že zdravotnické vzdělání není podmínkou. Je jisté, že zdravotníci (např. zdravotní sestry) mají velkou výhodu v tom, že znají odbornou terminologii, orientují se v dokumentaci a o řadě výkonů mají konkrétní představu. To vše ale mohou v potřebné míře dohnat i kodéři, kteří nemají zdravotnické vzdělání. Jsou k tomu zapotřebí tři věci:
- kvalitní vstupní zaškolení
- možnost pracovat po určité období pod supervizí
- vhodné osobní schopnosti a vlastnosti
A právě tento třetí bod bych chtěl krátce rozvést. Britský deník The Guardian výstižně napsal, že pracovat jako klinický kodér je tak trochu jako být detektivem ( Working as a clinical coder in the NHS is like being a detective – The Guardian; 17. 7. 2015).
- V souhlasu s touto představou by kodér – podobně jako dobrý detektiv – měl ctít zákony a pravidla vůbec. Přitom je dobré si uvědomit, že dobrý detektiv zná i slabá místa pravidel a dovede je využít, je-li to ve prospěch jeho klienta.
- Kodér – podobně jako detektiv – musí mít smysl pro detail (pro jeho „přesné čtení“) a musí umět odlišovat důkazy od domněnek. Ví, že různé detaily jsou různě důležité a u těch nedůležitých neztrácí čas. Je schopen pracovat rychle a cílevědomě. Uvědomuje si, že dobrý výsledek jeho práce je dán vhodným vyvážením (někdy protichůdných) požadavků na přesnost a rychlost.
- Kodér – podobně jako detektiv – musí umět analyzovat zkoumaný problém a následně navrhnout logické a obhajitelné řešení. Přitom ví, že nemá předem daný návod pro vyřešení všech situací. Život je pestrý a přináší nové situace, proto kodér musí občas umět improvizovat.
- Kodér – podobně jako detektiv – musí mít otevřenou mysl, být zvídavý a být ochotný (nebo přímo dychtivý) učit se nové věci.
Pokud tedy vaše vlastnosti a schopnosti odpovídají požadavkům popsaných shora ve všech čtyřech bodech, patrně se hodíte pro práci klinického kodéra.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že přirovnání k práci detektiva platí jen částečně. Zejména nevhodné by bylo připodobňovat se k detektivům tzv. „drsné školy“ (Hard-Boiled School) a představovat si např., že pomocí drsných metod (jaké by to mohly být, ponechávám na představivosti čtenáře) vyrazíte z lékařů kvalitnější závěrečnou zprávu. Je ověřeno, že nevyrazíte…