V posledních měsících jsme museli čelit neobvyklé situaci, která ovlivnila životy všech. Rádi bychom se s Vámi podělili o naše a Vaše příběhy – jak nás všechny období koronaviru ovlivnilo.

Co je pro nás a myslíme si, že i pro Vaše kolegy, zajímavé je právě sdílení zkušeností a dopad na Vás – zaměstnance nemocnic a dalších zdravotnických zařízení. Vás totiž ovlivnila epidemie koronaviru nejvíce, a to jak v pracovním, ale jistě i v osobním životě. Níže si můžete přečíst příběhy Vašich kolegů z nemocnic jako je například Nemocnice Třebíč, Fakultní nemocnice Plzeň nebo Oblastní nemocnice Mladá Boleslav.

Jak epidemie ovlivnila Vás

Jak Vás ovlivnila epidemie COVID-19 na profesní úrovni?

Jana Homrová, FN Plzeň: „Vyjma možnosti práce na homeoffice, mě omezení nijak zvlášť neovlivnila. Práce probíhala standardně, pouze vzdáleně. Nejvíce komplikující bylo počáteční nastavení komunikace s kolegy.“

Denisa Krčálová, Nemocnice Třebíč p.o.: „Epidemie COVID-19 mi přinesla nové pracovní povinnosti.“

Eva Vintrichová, NPK, a.s. Orlickoústecká nemocnice: „Připravila mne na nepředvídatelné situace, které je nutné rychle řešit nejen v DRG.“

Ing.Vítězslav Vohralík, Litomyšlská nemocnice: „Nárůst pacientů s neznámými či špatnými rodnými čísly, ať už se jednalo o cizince či našince.Nemocnice poskytovala vyšetření na covid pro celý Pardubický kraj a to včetně samoplátců.“

Anonym: „Zásadně-šokoval mne nedostatek základních ochranných prostředků pro zdravotníky – u nás, kde jsme bývali soběstační ve výrobě medic.techniky a materiálů (Chirana, Rico,Spofa), léků (Léčiva/Zentiva),dezinfekcí…Šokuje mne dodnes přístup manažerů zdrav. zařízení – naslibovat řadovým zaměstnancům odměny a pak-nic, ani koruna navíc. Jsem také zdrcena situací v našem, dříve špičkovém zdravotnictví: vedoucí sestra odvolána v jednom státním ZZ z postu pro vážné pochybení se najednou objeví na postu vedoucí sestry v jiné státní nemocnici v tomtéž městě! Nejinak je tomu i s bývalou ředitelkou jedné pražské fakult.nemocnice – najednou je z ní ředitelka lázní! Ano,epidemie Coronaviru mi otevřela oči – vláda a celé zařízení se doslova vysmívá nejen slušným zdravotníkům, ale i všem poctivým lidem – a tak se dá pokračovat donekonečna. Nejhorší je ta uměle vyvolaná mediální panika stran epidemie, ale i bezmoc se špatnými věcmi něco udělat:-(( Takto mne ovlivnila epidemie….“

Oblastní nemocnice Mladá Boleslav: “ Protože pracuji na oddělení pojišťoven, tak mimo dodržování hygienických pravidel nás to moc neovlivnilo. Byl tu klid.“

Anonym: „Zkusila jsem pracovat v režimu home office s tím, že se dalo spolehnout pouze na data pacienta jeho hospitalizačního případu uložená v NISu bez hmatatelné přítomnosti chorobopisů…a nebylo to špatné!“

Jaké změny jste zaregistrovali na Vašem pracovišti?

Jana Homrová, FN Plzeň: „Absence kolegů :)“

Denisa Krčálová, Nemocnice Třebíč p.o.: „Na pracovišti jsem zaregistrovala zvýšenou nervozitu a napětí.“

Eva Vintrichová, NPK, a.s. Orlickoústecká nemocnice: „U mne žádné význačné.“

Ing.Vítězslav Vohralík, Litomyšlská nemocnice: „V podstatě to samé jako v první otázce. Jinak omezení v přístupu do jídelny, pohyb v prostorech jiných budov či pavilonů, apod.“

Anonym: „Homeoffice – takže prázdná místa v práci…“

Oblastní nemocnice Mladá Boleslav: „Projevila se nedůvěra a strach některých spolupracovníků, obávali se pracovat s dokumentací,někteří byli až moc opatrní, skončilo to až panikou při setkání se zdravotníky. Při tom u nás nic nebylo.“

Anonym: „Protože jsme pracovali ve dvousměnném režimu a zároveň v režimu home office, málo jsme se potkávali s kolegyněmi a občas nám chyběla spolupráce při sporných případech. Velmi nám chyběl kolektiv.“

Co Vám epidemie COVID-19 a s tím související opatření vzala a co naopak příznivého přinesla?

Jana Homrová, FN Plzeň: „Dala mi možnost odzkoušet si práci v režimu homeoffice, její výhody i nevýhody. Naopak mi velmi chyběla možnost iterakce a sociální vazby, které byly omezeny.“

Denisa Krčálová, Nemocnice Třebíč p.o.: „Epidemie COVID-19 mi vzala iluze o některých lidech a naopak, v této nezvyklé době se prověřila schopnost některých zaměstnanců efektivně reagovat na vzniklou situaci.“

Eva Vintrichová, NPK, a.s. Orlickoústecká nemocnice: “ Vzala – dvouměsíční svobodu pohybu a styku s přáteli a přinesla – ještě se umím rychle zorientovat a přizpůsobit v nepředvídatelné situaci.“

Ing.Vítězslav Vohralík, Litomyšlská nemocnice: „Příznivého nepřinesla nic. Vzala takovou pohodu, kdy se člověk nemusel bát s někým promluvit či po něm vzít do ruky třeba papíry, který přinesl..“

Anonym: „Přišla jsem o ty poslední dobré představy o našem zdravotnictví, o jeho managementu i o lidech včele našeho státu. Přineslo mi to pevné přesvědčení, že i když jsem opravdu zkušená zdravotní sestra s Bc. titulem u jména a svoji práci jsem vždy milovala, na pozici sestry se už nikdy vrátit nechci, když vidím, co se děje a co vše je u nás možné….“

Oblastní nemocnice Mladá Boleslav: „Dala mi zjištění, že dokážeme zařídit všechno co je potřeba a poměrně rychle, nemocnice zastavila provoz za týden, opatření zavedla ze dne na den, dokázali jsme se připravit na něco, co mohlo mít dopad na nás všechny. Jsme rádi, že u nás nebyl jediný pacient v nemocnici.Překvapila mě solidarita lidí se zdravotníky, aspoň za začátku a ochota všech poslechnout všechna opatření, která jsme si vymysleli, bez ohledu na dopad na jejich zdraví.Dala mi zjištění, že k tomu, aby se nemocnice opět rozjela potřebuje minimálně 2 měsíce a to se potvrdilo a možná to ani nebude stačit. Naopak mi vzala iluzi o některých lidech, ukázal se charakter některých lidí.“

Anonym: „Sporadické setkávání s rodinou – to mi vzala, i když na přechodnou dobu zrušení všech akcí a pobyt doma nám přinesl vyřešení mnoha věcí, které byly již dlouhou dobu odkládány. :)“

Jak epidemie ovlivnila nás

Jak Vás ovlivnila epidemie COVID-19 na profesní úrovni?

Lenka Dezortová: „Vzhledem k tomu, že poskytujeme informační systémy pro sektor zdravotnictví, sledovali jsme všichni vývoj v této oblasti nejen z médií, ale i z diskusí s našimi zákazníky. Po vyhlášení pandemie jsme přemýšleli o tom, jak co nejvíce usnadnit našim uživatelům přístup do informačních systémů a jak jim vyjít vstříc i jinak než v běžném režimu. Ukončení pandemie přinese změny v úhradové vyhlášce a zavedení nových diagnóz, což bude potřeba implementovat do systémů a aplikací.“

Petr Tůma: „Připravil jsem školení nemocnic v problematice CZ-DRG, ale vzhledem k epidemie jsem je ani nezačal nabízet.“

Jiří Kyliš: „Ovlivnila – zejména režimem práce, kdy najednou vcukukovid jsme se přestali stýkat a začali se poslouchat či maximálně videovídat. Obchodní jednání fííí, presentace fíííí, pracovní setkání fííí. Ale nakonec jsem si zvykl a v tomto „vzdáleném režimu“ funguji bez problémů.“

Kateřina Rašková: „Došlo mi, jak zásadní je pro mne režim. Po nějakém čase jsem si jej musela „vydobýt“, jelikož moje efektivita práce byla bez pevného řádu o dost nižší. Přes určité zdravotní problémy, které tedy nebyly spojeny s covid-19, jsem nedokázala najít potřebnou chuť a sílu. Zdálo se mi, že všichni kolem mne buď šijí roušky, cvičí jógu, studují, plní online kurzy, a já svým způsobem zaostávám a nestíhám. Po nějaké době se vše naštěstí ustálilo a já měla čas přemýšlet o nových možnostech, které by šly provést, a také se věnovat škole, která byla založena především na samostudiu. Samozřejmě za možnost home office jsem byla velice vděčná.“

David Kadaňka: „Zvýšená potřeba home office – nejsme zdravotnické zařízení.“

Daniela Pospíšilová: „Rychlé přizpůsobení se částečnému homeofficu. Řešení úkolů a kontakt s kolegy pouze na dálku.Zjištění, že na naše lidi je i v tomto režimu spolehnutí. Nikdo nepanikaří a každý věcně plní své povinnosti.“

Jaké změny jste zaregistrovali na Vašem pracovišti?

Lenka Dezortová: „Plynulý přechod na práci v režimu homeoffice. Odpovědnost v účasti na společných Webexových schůzkách. Samostatné plnění úkolů.“

Petr Tůma: „V poslední době mám pracoviště na Vysočině na úplné samotě, kde – jak se říká – dávají netopýre dobrou noc. Takže jsem nezaregistroval žádné změny.“

Jiří Kyliš: „Zásadní. Pracovištěm se stala kuchyň s notebookem a monitorem na stole, kde věčně překáží (pracovnu jsem ale budovat odmítl). Na lednici papír s odpověďmi na otázky dětí v době callů (Asi v tvém pokoji. Dej si raději jablko. Ne, oběd ještě není. Ne, ještě nevím, co bude k obědu. Nežaluj. A nikdy nefungující – Nebij sestru. Ne, žádný popcorn. Ne neprodloužím ti čas na hraní.). A doufám, že mi v práci neumřely kytky a stůl nepřetéká poštou, jež jsem nečetl. A vůbec – snad ten barák ještě stojí :).“

Kateřina Rašková: „Uvědomila jsem si, jak je důležité příjemné pracovní prostředí, které za normální situace máme. Získat klid, ticho a alespoň 5 hodin času v kuse na práci, byla odměna. Do kanceláře jsem přišla po 2 měsících a byla jsem za to ráda. Chyběl mi i přímý kontakt s kolegy a možnost věci řešit přímo, ne pouze přes call.“

David Kadaňka: „Menší počet pracovníků.“

Daniela Pospíšilová: „Liduprázdno :-). Jsem kontaktní typ, takže sociální izolace sice přináší až meditativní prostředí, které může mít svůj efekt, ale inspiraci, kterou přináší osobní kontakt, výměna názorů z očí do očí, společná rychlá káva, jsou důležité nuance mého života.“

Co Vám epidemie COVID-19 a s tím související opatření vzala a co naopak příznivého přinesla?

Lenka Dezortová: „Epidemie narušila pevně stanovené řády hlavně tím, že děti nechodily do školy. To, co epidemie prověřila, bylo umění spolehnout se na sebe a důvěřovat lidem kolem sebe :-)“

Petr Tůma: „Epidemie COVID mě donutila znovu nastudovat řadu věcí z virologie (např. problematiku ACE2 receptorů), imunologie (např. problematiku protilátek IgA vzhledem k IgG a IgM), a statistiky (např. aplikaci positive predictive value na výsledky testů). Takže zde vidím samá pozitiva.“

Jiří Kyliš: „Vzala mi tu nesmírnou pracovní pohodičku, o které jsem ani nevěděl, že ji prožívám, ten klid a čas k práci v tu chvíli kdy chci a ne kdy mohu. A přinesla mi vědomí, že i tak lze fungovat, ale zejména, zejména dennodenní úzký, dlouhý, intenzivní kontakt s dětmi. Připomínku toho pocitu, že oni (stejně jako já) prožívají nejen tyto dny celé, celé od rána do večera a jsou to prostě další dny jejich dětského a mého dospělého života. Tedy, že je nejen „školní týden s kroužky a fotbalovými tréninky“ na konci kterého je – hurá – víkend, kdy se dělá něco „pořádného“. Ale že je to každý každičký den a každý den dobré ráno, tati a pusa a radost a práce a škola a problém a řešení a oběd a nádobí a na konci dne film a objetí a dobrou noc, tati. Bylo to vlastně hrozně prima. A nezabil jsem je :). A já také přežil :).“

Kateřina Rašková: „Musím říci, že jsem si díky tomuto období mohla „uklidit“ především v osobním životě, ujasnit si priority a být ještě více vděčná za to, co máme. Měla jsem víc času na venčení psa nebo věnování se zahradě, kde práce bylo a je stále dost. Celkově si myslím, že příroda tuto „pauzu“ od lidí ocenila. Epidemie covid-19 mi asi jako všem vzala možnost navštěvovat příbuzné a vídat se s přáteli. Zároveň jsem přišla o některé možnosti jak se hýbat, protože mám ráda zejména kolektivní sporty.“

David Kadaňka: „Dosavadní způsob práce. Nižší cena benzínu :-)“

Daniela Pospíšilová: „Vzala mi již zmíněné sociální vazby, intezivnější kontakty s širší rodinou, některé koníčky (ale jiné prohloubila :-). Přinesla naopak určitý klid, ještě silnější vnímání přírody. Více času stráveného na zahradě a pevné přesvědčení, že stávající stav společnosti není zdravý a zaslouží si moudřejší přístup. Ověření, že na svoji rodinu se mohu spolehnout, že táhneme za jeden provoz a dokážeme se podpořit. Poznání, že nejužitečnější profese, jsou velmi často nejmizerněji placené – respekt všem prodavačkám, řidičům a samozřejmě našim obětavým zdravotníkům! Respekt všem šikovným lidem a českým firmám za šití roušek, tisknutí štítů, výrobu desinfekce a rozpomenutí se na zlaté české ruce. Důvěru, že český člověk je tvořivý, nečeká jen na obsloužení shora. Příjemné překvapení, že náš stát dokáže prosadit svůj názor v rámci EU, jít proti proudu, urychleně uzavřít hranice a postavit se za své lidi. Důvěru, že se ponaučíme a přenastavíme zaběhlé sterotypy na všech úrovních a také vděk, že ztráty byly minimální.“

Jak se na celou a poměrně náročnou dobu díváte zpětně Vy, se ptáme v tomto dotazníku.

Předem děkujeme za vyplnění.

Tým PVD